Aktuality:Amatérská astrofotografie

Čas od času mívám potřebu posunout hranice. Pokud si člověk uvědomí, že planety se málokdy fotí v primárním ohnisku, ale spíše okulárovou projekcí a pokud přece jenom v primárním ohnisku, tak za absolutní minimum považuji cca 800-1000 mm.

Takže pokud si člověk uvědomí, že tento snímek vznikl ohniskem 550 mm (2x menším ohniskem) a dalekohledem, který není určen jako planetární, jsem spokojen. Dále je důležité vzít v úvahu, že se jedná o jeden snímek, nikoliv o výsledek vytažený v Registaxu z avi. Jedná se o kompozici dvou snímků, zvlášť planeta Jupiter a zvlášť jeho měsíce. Ty bohužel díky technickým zádrhelům se nepodařilo vyfotit bodově. Oproti tomu mě překvapilo, že jdou identifikovat dva hlavní pásy oblačnosti v atmosféře toho obra. Zde se příznivě projevil průměr objektivu.

Někdy je fotit prostě radost a někdy je to do slova dřina, kde se kazí, co se kazit dá.

Tento snímek patří přesně do této kategorie. Nejdříve ne a ne pořádně ustavit montáž, pak díky radikálním teplotám docházelo k problémům s ostřením, pak byl nějaký divný seening, že ani časem 5 sekund jsem nebyl schopen udělat ostrou fotku Jupiterových měsíčků, následně ani průzračnost oblohy, nebyla kdoví jaká . Pak tu byl ještě přejezd přes azimut, kde hrozilo reálné poškození dalekohledu tím, že se někde zasekne o nohu :/ Korunovace všeho byla, že se spustilo osvětlení na místním silu. Díky poutači "Na farmě, ve formě" to byl poslední hřebíček. Není nad oblohu v Jamném nad Orlicí.

Galaxie M 33 je vzdálena někde mezi 2,4 a 3 tisíci LY.

30x60s, bez odečtu DF a FF, registrování v DSS, manuální retuš hot pixelů, PS

Tak tuto mlhovinu není třeba představovat - jistě ji pozná úplně každý. Brousil jsem si na ni zuby již delší dobu, ale teprve teď konečně vychází Orion nad obzor. Vzhledem k tomu, že jsem měl sebou dceru Gábinu, a díky tomu, že bylo -17 stupňů Celsia, nikterak jsem neprotahoval počet expozic. Před tím jsem malinko blbnul u M 57 a tm padla skoro celá baterie fotoaparátu. Vlastně tento snímek vznikl na poslední chvíly, protože ukazatel stavu baterie byl ne v červeném poli, ale na nule :)

10x90 sek, bez pointace a odečtu DF, retuš hot pixelů, zpracování zaměřeno na viditelnost Běžícího muže

M 57, jedna ze známějších prstencových (planetárních) mlhovin. Už jsem zde její fotku měl, jednalo se pouze o singelshot, zde již bylo provedeno standardní snímání. Její malý průměr znepříjemňuje její pozorování. Byla objevena v roce 1779 astronomem Antoinem Darquier de Pellepoix. V jejím středu lze i na tomto snímku vytušit centrální hvězdu, nyní ve stadiu bílého trpaslíka. Tento objekt je vhodnější spíše pro delší ohniska, spíše přes metr.