O této kamerce jsem se zmiňoval už v minulosti, poprvé jenom
technický popis (na klik
ZDE), po druhé zkušenosti
s planetárním snímáním (na klik
ZDE).
Nebudu tedy opakovat, co jsem již psal jednou a začnu rovnou mými
zkušenostmi při používání této kamery na DSO. Samozřejmě zde nehodlám tvrdit, že je to kamera určená
pro tyto účely - to ani náhodou. Nicméně by byla škoda ji nepokusit potrápit i s hodně špatnými
podmínkami.
Konstrukce k připojení na fotokomoru od pana Drbohlava se nic
nezměnilo. Je to samá konstrukce, jenž byla použita při snímaní Měsíce, popřípadě planet. Jenom tedy
pro přimomenutí celý "bazmek" vypadá takto:
Obr. 1 - výtah pro fotokomoru
Jak je vidět, žádná sláva. Ostření probíhá
manuálně, nicméně zrovna s tímto typem se domnívám, že je tam i dostatečná rezerva pro případné
použití filtrového kola.
Nyní bych přikročil k tomu, jak jsem zkoušel touto pidi kamerkou
fotit DSO. Jeden z úplně prvních pokusů s touto kamerou dopadl hodně tragicky, špatně jsem odhadl
jak zesílení, tak expozici a díky tomu výsledek nestál opravdu za nic, což můžete posoudit na tomto
obrázku.
Obr. 2 -
Prvotina s kamerou
Nicméně
díky tomuto pokusu jsem získal nějaké zkušenosti, které jsem se rozhodl o několik měsíců později
zúročit a test zapakovat s přáním, že výsledek bude alespoň o řád lepší. Jak jsem tedy
postupoval?
Po nasazení a zaostření kamery na hvězdu pomocí Bachtinovy masky,
jsem si vybral docela náročný objekt, obzvlášť kvůli vysokému rozdílu jasu mezi jádrem a krajními
oblastmi galaxie. Možná že už tušíte, že volba padla na M31.
Hodnotu zesílení jsem
nastavil od oka na 60%, expozici aby bylo něco na snímku vidět, na 80 sek. Gammu jsem stáhl na 0,9.
Znova opakuji, že tuto nastavení byl jenom takový můj typ po předchozích zkušenostech.
Jako
snímací program jsem zvolil program EZ Planetary ve kterém zároveň probíhal odečet DF snímků. Zde se
při zpracování objevil první náznak problému. Odečet neproběhl tak, jak bych si představoval, na
fotografii jsou vidět artefakty vzniklé právě tímto špatným odečtem. Bohužel netuším, zda za to může
samotný program nebo skutečnost, že jsem v programu nastavil pouze 5 temných snímků, které se
odečítaly od aktuálního snímku. Při kontrole snímků jsem také zjistil jednu nemilou věc, že hodnota
úrovně pozadí je u každého snímku odlišná. To by vysvětlovalo ty problémy s DF.
Na druhou
stranu si myslím, že test dopadl v celku obstojně, vzhledem k tomu, že pro tyto účely tato kamera
opravdu nebyla zkonstruována. Pro snímek nepostižený tolik kompresí, klikněte na odkaz pod
obrázkem.
Obr. 3 -
výsledná fotografie
Snímek byl
složen v DSS, k finální úpravě jsem zkombinoval dvě expozice tak, abych se dostal více detailů v
blízkosti jádra. Bohužel na testování jsem používal téměř prehistorický notebook, který má
velkou tendenci se kousnout, pokud mu kamerou posílám příliš velké rozlišení snímků. Kvůli tomu,
abych nemusel řešit s tím způsobené problémy, jsem nastavil rozlišení na 640x512.
Samozřejmě při této expozici je jádro přesvětleno, ale o to v tomto testu ani nešlo.
Jaká je
velikost snímaného obrazu při ohnisku 550 mm? Lepší představu si uděláte na obrázku níže, kde je
mnou pořízená fotografie galaxie M31 s Canonem a minimálním ořezem a ve středu v černobílém rámečku
je přidán snímek právě z QHY 5MII.
Obr.4 - Srovnání zobrazovaného pole
Co bude následovat?
K testování se určitě ještě vrátím. Pokusím se zjistit, zda by bylo
lepší použit v programu EZP více temných snímků, popřípadě použít přímo jiný program - pokud ho
naleznu. Dále bych rád vyzkoušel větší rozlišení snímků a v neposlední řadě i více
expozic.
Nicméně i na tomto snímku jde vidět, že kamera je shopna s
přimhouřenýma očima, pořizovat nenáročné snímky DSO. Kladně hodnotím fakt, že je opravdu citlivá a
díky kratším časům nemusím řešit pointaci jako takovou. Mezi
negativa patří jednoznačně fakt, že kamera disponuje pouze 8 bitovým výstupem a z toho vyplívající
omezení. Nicméně na takové malé hrátky s CCD focením dostačuje. Není to ideál, nicméně
co čekat vzhledem k jejím parametrům a ceně. :), ale jde to.